Sen 8.díl

7. března 2017 v 18:14 | Smokie |  Povídky
Čusák hnusák, už jsem zase pěkně dlouho nic nepřidala, ale nějak se nemůžu dokopat k tomu, abych napsala kloudný článek, za který by mě ostatní neukamenovali, tak jen přidám další díl povídky, protože už se tu víc jak měsíc neobjevilo pokračování. Užijte si to a budu se snažit psát více, slubuju ;)


Harold byl zády opřený o stěnu obýváku, ve kterém se všichni tři, společně s Ruth a Maxem, nacházeli a koukal do prázdna. Rozhodně nečekal, že by k němu Ruth mohly dovést události takového kalibru. Smrt jednoho z rodiny, i když ho moc neznal, ho viditelně zasáhla.

Vypadal, že chce položit nějakou otázku, ale vždycky se jen nadechl, rozhodil rukama a opět zůstal vyjeveně opřený o bílou stěnu.

Ruth potichu seděla na gauči a po tváři jí stékaly slzy, zatímco Max seděl s obličejem v dlaních, jakoby chtěl uniknout daleko od reality. Přes hubené ruce tlumeně slyšel celý příběh, tak jak ho znal, ale pokoušel se být ve svém vlastním světě, jinak by se určitě zbláznil.

"Já…" začala pomalu Ruth, ale selhal jí hlas. "Jen jsem se chtěla zeptat, jestli o nich něco nevíš… Mluvil o tobě. Ten muž ve snu." Řekla stručně, aby nebylo tolik poznat, že je na pokraji zhroucení. Harold se na ni podíval a pomalu si šel sednout do křesla. Vypadalo to, že přemýšlí, že chce zformulovat nějakou nejasnou myšlenku, ale Ruth i Max z jeho očí vyčetli, že přesně ví, o koho jde. Jen jim to asi nechce říct. Možná proto, aby nepošpinil sám sebe, nebo proto, že jim nechce ještě víc ublížit. "Víte…" začal pomalu, jakoby se k tomu vůbec neměl. "Kdysi dávno jsem byl v docela špatné finanční situaci…" pokračoval, ale Ruth prudce vstala z gauče.
Stékající slzy a neskutečná zloba v jejím obličeji vytvářely zvláště groteskní vzhled, který ale v tuto chvíli vůbec nebyl k smíchu. Koutkem oka postřehla, že Max si akorát ještě pevněji stiskl spánky.
Taky si dal jedna a jedna dohromady, stejně jako Ruth. I kdyby její teorie nebyla úplně správná, bylo jí to jedno, protože v tom hrály roli peníze. Za smrt, za vraždu jejího bratrance mohly dávné finanční problémy jejího otce. Víc slyšet nechtěla, už teď měla dost. Harold to pochopil a tak už ani nehlesl. Jen se sklesle díval do rohu místnosti a nejradši by tam vůbec nebyl.

Chvilku jen nečinně stála a vstřebávala fakt, že vůbec vstala. Chtěla zmizet. Teď a okamžitě. Poslechla toto vnitřní volání a vyběhla z obyváku a posléze z domovních dveří na ulici, ignorujíc fakt, že se bude sama v cizím městě toulat ulicemi po setmění. Harold ani Max jí nebránili, protože věděli, že potřebuje na vzduch a dokáže se o sebe i sama postarat.

Všude kolem ní bylo příliš mnoho světel na to, aby je všechny vnímala najednou. S uslzenýma očima se podívala na reklamu nějakého zapadlého fastfoodu, přičemž jí neskutečně zakručelo v břiše. Zašmátrala v kapse a oddechla si, když nahmatala pár mincí. Na hamburger to bude určitě stačit. Vešla vrzajícími dveřmi a první, co ji praštilo do nosu, byl nepříjemný pach přepáleného oleje, který měnili možná tak jednou za měsíc. Soudě podle toho, jak to tam páchlo.

Moc lidí tam nebylo. Vzadu u stolu seděli dva staří chlápci, kteří velmi hlučně hráli jí neznámou karetní hru, jedna stará paní s nostalgickým výrazem ve tváři usrkávala čaj a nějaký hnědovlasý mladík seděl přímo u pultu.

Ruth si objednala u postaršího černocha hamburger a sedla si na jednu z barových židlí. Mezi tím, co číšník/kuchař obratně připravoval její jídlo, stočila nevědomky pohled k mladíkovi, který seděl nedaleko od ní.

Riflová bunda i světle šedá mikina pod ní se zdály být umazané od oleje a mírně začerněné nehty jeho rukou jí její domněnku jen potvrdily. Prsty si pohrával s otevíráním plechovky Spritu, ale jídlo před ním bylo netknuté. Hnědé, ne úplně krátké vlasy mu trochu padaly do obličeje a jeho rty naznačovaly jakési slovo.

Teprve když se pohledem setkala s tím jeho, uvědomila si, že na něj nepokrytě civí. Okamžitě stočila pohled před sebe právě ve chvíli, kdy jí postarší pán položil talíř s jídlem před ni. Už ani neměla moc hlad, ale i tak začala pomalu odlupovat semínka z povrchu bůlky, tak jak to vždycky dělávala, když v tom jí hlavou proletěla letmá, ale o to víc zarážející myšlenka.
Ten kluk vedle ní byl pěkný. Dokonce moc pěkný. Jak ale sakra může myslet na tohle, když jí před pár desítkami hodin zemřel člověk, se kterým žila celý život? Právě si v duchu nadávala, když v tom si někdo vedle ní odkašlal.
Bleskově zvedla hlavu a ani sama nevěděla, jestli to čekala nebo ne - ale stál vedle ní a usmíval se.

"Můžu si přisednout?" zeptat se ne příliš hlubokým, medovým hlasem. Pokývala hlavou na souhlas a snažila se na něj pokud možno příliš nezírat.

Nesmí zkazit první dojem.
"Nikdy jsem tě tu neviděl… Jsi místní?" zeptal se, chtěl navázat rozhovor. Ale takové klišé? "Ne, právě jsem přijela za tátou… Vlastně jsem tu poprvé." Odpověděla Ruth a v duchu se smířila s jeho prvotní klišé otázkou. "A asi taky naposledy, páč tohle je hrozný zapadákov." Poznamenal a až teď vynikl jeho přízvuk. "Nevypadá to tu tak špatně… máte tu dobrý hamburgery…" usmála se a on se zakřenil na ni. "Jak se jmenuješ?" osmělila se Ruth. "William…" usmál se a Ruth se v tu chvíli cítila jako fanynka, která vede důvěrný rozhovor se svým idolem.

To jméno k němu dokonale sedlo. Hnědé oči, bílé zuby v hezkém úsměvu, trochu rozčepýřené vlasy. Prostě fantazie. "Ty vypadáš, že nejsi obyčejná…" ušklíbl se trochu a Ruth v úsměvu zvedla jedno obočí. "Takže žádné obyčejné jméno asi čekat nemůžu…" "To záleží." Ušklíbla se na oplátku. "Tak počkej, budu hádat!" rozhodl se Will a po zbytek večera vyjmenovával snad všechny obyčejná i neobyčejná dívčí jména, které znal.

Povídali si dlouho do noci, a když už zavírali, rozhodl se, že ji doprovodí. Mezi řečí občas vykřikl nějaké další dívčí jméno, které ho zčistajasna napadlo, ale Ruth ho musela pokaždé zklamat tím, že ho neuhádl.

Začínal být mírně zoufalý. Ale dál si povídali, jako by se znali už dlouho, měli stejný styl humoru, takže to nebyl až takový problém. Zároveň se ale seznamovali. Když se začali bavit o seriálech, filmech, nebo čemkoli jiném, vždycky si našli to, co je spojovalo, vychvalovali přednosti a pomlouvali negativa. Rozuměla si s ním.

Ale ať chtěla nebo ne, pomalu se blížili k bytu jejího otce. K bytu, kde nebyl nikdo šťastný, kde seděl Max schoulený na pohovce a její otec usrkával pivo z plechovky a přitom zíral do prázdna jako člověk, kterému sebrali sebekontrolu. Nechtěla se tam vracet. Chtěla zůstat s Williamem.

Stoupla si na práh hlavních dveří paneláku, ve kterém její táta bydlel, ale hned se otočila zpátky na Williama. "Tak poslední pokus…" zvedl ukazováček Will a očividně usilovně přemýšlel. Ruth chvilku čekala, a když se mu rozzářily oči, čekala jen napůl, že řekne její jméno. "Ruby!" vykřikl Will a čekal na její reakci. "Seš blízko…" zasmála se a Will mírně zanadával.
Hned se na ni ale znovu zakřenil. Vytáhl ze zadní kapsy kalhot krabičku cigaret a Ruth zvedla jedno obočí. Neříkal, že kouří. Will to zpozoroval a váhavě jí nabídl. "Záleží na tom, jestli se ti u holek líbí cigareta, nebo ne…" řekla s tajemným úsměvem. Na chvilku se zarazil. Pak k ní ale přišel blíž a jednu cigaretu jí dal přímo mezi rty.

"Přijde mi to sexy." Zašeptal těsně před jejím obličejem a zapálil útlou tyčinku tabáku, kterou nechala je tak viset z pusy. Potáhla a vydechla kouř nad ně, jako by to byl mrak, který v mžiku zakryl hvězdnou oblohu.

Will s úsměvem odstoupil a taky si zapálil. "Rád jsem vás poznal slečno…" uklonil se archaickým způsobem. "Co takhle se zítra někde sejít?" navrhl a Ruth se v duchu začala radovat. "V sedm, fastfood… Ale musíš si zase objednat Sprite, jinak tě nepoznám." Zakřenila se a on jí úsměv oplatil. Chvilku šel pozpátku, aby se na ni ještě mohl chvilku dívat, ale pak se otočil a zmizel za rohem ulice.

Ruth se v tu chvíli podívala na cigaretu a uvědomila si, jak jí jeho společnost chybí. On byl jediný, kdo jí alespoň na chvilku pomohl zapomenout na všechnu tu hrůzu, kterou si nedávno prožila.

Chce být s ním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama