Jak to vnímám?

14. března 2017 v 7:54 | Smokie |  Myšlenky
Nedávno se mě jedna kamarádka zeptala, jaký je to psát na blog. Tak jsem se filosoficky chytila za bradu, chvilku jsem předstírala, že přemýšlím a pak jsem jí naprosto upřímně řekla: "Hej, nic spešl to není. Prostě se potřebuješ občas někam realizovat, tak to hodíš na stránku, přidáš tam nějaký pěkný obrázky a pak sleduješ, jak ty tvoje vyblitý myšlenky někdo čte."


Popravdě, někdy ani moc nevnímám, že to vystavuju veřejnosti a tak trochu se tím i obnažuju. Jasně, skoro nikdo kdo sem chodí mě nezná osobně, ale jsem si jistá, že kdyby mě poznali, tak s návtěvováním tohohle blogu okamžitě skončí. Občas fakt lituju těch lidí, kteří to čtou... Nikdy jsem neměla moc sebevědomí a i když jsem extrovert (oh, a jakej), tak vždycky když jsem se měla někomu svěřit, tak jsem měla pocit, že ho tím vlastně otravuju.
Ale když to tady píšu na blog, tak si to všichni čtou dobrovolně. Nikomu nedržím pistoli u hlavy, aby mě poslouchal jak si tady poplakávám sama nad sebou, ale můžeš kdykoliv zmáčknout ten blbej červenej křížek v pravým horním rohu a přestat tohle číst... *opovaž se!* :D

Jo a tím, že jsem měla pocit, že tím lidi otravuju, tak jsem se ani moc lidem nesvěřovala. Chápete, extroverti většinou řeknou na potkání svůj celej životopis, ale já bych lidi, kterým jsem se vypovídala ze všeho, spočítala na prstech jedný ruky... počkejte, počítám... jop, tak přesně dva lidi.
Ještě, že se s nimi furt stýkám a někde mě neudali, to bych byla fakt dost v háji.

Ale zpátky k věci.
Myslím, že zrovna já nejsem ten typ blogerky, který by to bral nějak vážně.
Jo, jasně, je fajn, když si něco napíšu na blog, lidi si to přečtou, pozitivní komentáře jsou pro mě třešnička na dortu, ale mám pocit, že by se tím člověk rozhodně neměl nechat vtáhnout. A když vidím některý ty lidi tady (rozhodně nebudu jmenovat), tak se mi občas zvedá žaludek a občas mám jen chuť se smát tomu, co tu píšou.

Skvělým příkladem jsou různé články o vegetariánství/veganství, popřípadě články, které na to naopak útočí.
Sama jsem vegetariánka, ale bitch please, rvát někomu do hlavy, že maso je špatný a že by ho neměl jíst je pod moji úroveň. Sorry, ale je to každýho věc a občas by si lidi tady na blogu (ale i kdekoliv jinde) mohli uvědomit, že je jim po tom druhým úplný houby. To samý platí pro lidi, kteří maso jí. Jo, můžeš tomu člověku dát sáhodlouhej výklad o tom, jak jsme přirozeně všežravci a tak, ale co kdyby sis to radši rozmyslel, ušetřil svoji drahocenou energii a čas a nechal si toho druhýho jíst co on sám chce?
Panebože, kdyby tohle všichni respektovali, tak máme recept na světový mír, vím že je to utopie, ale občas by jim někdo mohl dát pořádnou facku (třeba baseballkou), aby si uvědomili, že smyslem jejich života není upravovat lidi podle svých měřítek.

Jop, ale pokud se ten člověk vyloženě hejtama živí, chce rýpat do ostatních, baví ho hádat se... Mno, nemůžu soudit. Dělejte jak myslíte, já vám bránit nebudu :D.

Nakonec přidám malou prosbu:
Lidi... prosím, nebuďte blbí.
Poroučím se.

Smokie
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Max Max | Web | 15. dubna 2017 v 20:00 | Reagovat

Tvé myšlenkové pochody jsou zajímavé, od pocitu psaní na blog, přes vegetariány jsi se dostala, až ke světovému míru. A to vše jen v pár odstavcích :D *tleská*

Asi sama víš jak já blog beru. Totálně na něj srát, sem-tam (alespoň jednou do roka :D ) hodit nějaký článek a bye. Já píšu jen tak pro radost a jen když mám čas a náladu. Ani o čtenáře tak nejde, spíš o ten pocit, že jsem to někam mohl napsat a svěřit - prostě vyjádřit své emoce.

2 Smokie Smokie | Web | 2. května 2017 v 22:21 | Reagovat

[1]: Šak klasika, nikdo to tady nehrotí a už vůbec ne na dva :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama