Už jsem zase v tom

2. února 2017 v 15:16 | Smokie |  Výkřiky do tmy
Asi si říkáte, že nadpisek zní jako zpověď nějaké náctileté matky. Pravda je bohudík (nebo bohužel?) trochu jiná. Vzpomínáte si na toho kamaráda, do kterýho jsem se zamilovala? Jo, vrací se to a pomalu poznávám, že je to to nejhorší, co se mi kdy mohlo stát.


Možná to vidím moc černě,ale i tak jsem z toho strašně na prášky. Nejdřív to bylo v pohodě a byli jsme jen kámoši, všechno dobrý, vtípky a tak, normálka. Jen na plese mi kamarádka řekla, že po mně pokukuje, ale to mi přijde u kamarádů normální, takže pohodička a všechno to zase nanovo začalo v pondělí.

Víte, kdysi dávno jsem ho zavedla k sobě do družinky do skautu, protože jsem po něm něco potřebovala. Jedna moje světluška se do něj ale zamilovala (je jí 12 a jemu 18). Jako, věkovej rozdíl v pohodě, ale v tomhle stádiu života to působí jako pedofilie. Samozřejmě ji chtěl odehnat a tak jsme se domluvili, že spolu budeme 'jakože' chodit. No a ono to vyšlo a i nám se to občas hodí, abychom zastrašili nechtěné existence, jako třeba mýho ex.
Nedávno mi napsal že mě chce vidět a tak jsem mu napsala, že mám kluka a jelikož vím jakej můj ex je, tak jsem nebyla moc ráda, že mi píše. začal být docela dost nepříjemnej a tak jsem to řekla panu K (můj kamarád, kterému tak budeme říkat), kdyby mu náhodou napsal, protože vím, že pan Ex je toho schopnej.
Začal se podezřele hodně vyptávat a mně určitým způsobem bylo milý, že se zajímá a tak. Bylo to fajne si psát.

No a v úterý (jelikož jsem nemocná), jsem ho poprosila, aby mi koupil v papírnictví velkou tubu barvy, abych mohla dokončit jeden obraz. Jenže mi to bylo už od začátku trochu trapný. A pak mi napsala kamarádka, že by se mnou ráda sběhla do knihovny a tak jsem panu K po mém nejlepším kamarádovi vzkázala, aby tu barvu nekupoval, že si tam zajdu sama.
Tak jsem šla do knihovny a tam mi už pan K volal, proč mi jako tu barvu nemá kupovat. Tak jsem mu vysvětlila, že si pro ni zajdu sama a že může jít z oběda rovnou domů, ale on že ne, že tam zajde se mnou. No a jelikož se můj nejlepší kámoš měl potkat s tou kamarádkou tak jsme si všichni 4 dali sraz u jejího hauzu.

Kamarádka a můj nej kámoš se od nás potom oddělili, protože šli někam do kavárny a my jsme se vydali do papíráku. Jenže ouha, měli zrovna inventuru. No, tak jsme se vydali zpátky domů a měli jsme společnou cestu, páč bydlíme prakticky vedle sebe. No, bylo to takový... zvláštní.
Nechtěla jsem se ho třeba moc dotýkat, jakože, nějaký osobnější kontakt, aby si nemyslel že do něj valím nebo tak a tak jsem přešla na jinou stranu chodníku, kde třeba nebyl sníh. Jenže on byl zase u mě, šťouchal do mě a vtipkoval. Jo, nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, ale sakra, proč vydává takový falešný signály?! Vždycky už to vypadá, že je to na dobrý cestě a další den jedu zase od začátku. Co to sakra...?!

No a hlavně se bojím toho, že se do něj znova zamiluju. Jsem si skoro stoprocentně jistá, že on mě nechce a to bych se pak akorát zbytečně trápila. On je totiž strašně super, milej, hodnej, pozornej, dobrej na pokec. Ale nechce mě, já ho nechci nutit a chápu to. A strašně to přeju holce, kterou bude mít rád a se kterou skončí a možná jí to budu i závidět, ale nechci se kvůli tomu trápit. A to je asi ten největší problém...
Ne, počkat, nejhorší je to, že vím, že kdyby mě měl rád, budu šťastná. Fakt jakože jo.
Chjo, kluci.

Smokie
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. února 2017 v 15:32 | Reagovat

Proto jsem si svoje zamilovanosti, ty opravdický zamilovanosti, vždycky držela na nějakym počtu, přes kterej se už neposouvam. Snažim se o to, nemluvím o zalíbení, támhleten kluk je hezkej, ale o zamilovanosti. Jsem na čísle tři (čtyři, okey) a přes ní dál už nechci jít. Protože jsem se z toho nikdy nevzpamatovala. Udělej to taky tak, sice pak budeš zacyklená, ale lepší než být na milion kousků.

2 Luci Luci | 4. února 2017 v 16:04 | Reagovat

Už dlouho jsem se tady neukázala a kde se vzal, tu se vzal nádherný blog, který nepoznávám. :D Naposledy jsem tu byla v době tvé neaktivity a teď nemůžu té změně uvěřit. :D Už se těším, až si všechny ty resty přečtu.
Ale k podstatě tvého článku: Teď prožívám něco hodně podobného a přijdu si stejně jako ty v bezvýchodné situaci. Kluci, kteří jsou milí, vtipní, máte spoustu společných zájmů a můžeš si s nimi dlouhé hodiny povídat jsou zlo, ačkoliv krásné zlo. :D
Myslím si, že by sis s ním měla promluvit a vím, že se ti do toho určitě strašně moc nechce. Můžeš si myslet, že se mu nelíbíš, ale o tom samém může přemýšlet i on a ani jeden z vás nebude mít odvahu udělat ten první krok. Je to sice nepříjemné, ale když si to vnitřně vyřešíš, tak se ti bude daleko líp dýchat. ;)

3 Smokie Smokie | Web | 13. února 2017 v 23:58 | Reagovat

[1]: No, to zacyklení mi taky nepřijde jako úplně nejlepší nápad, ale dík za radu :)

[2]: No, od té doby se stalo docela dost věcí, který možná malinko nastíním v nějakých z mých příštích článků, uvidím :D a taky ti přeju hodně štěstí ;)

4 Iracionálně - Inkognito Iracionálně - Inkognito | Web | 15. února 2017 v 0:28 | Reagovat

Jen nakouknu a hned čtu o tom jak moje oblíbenkyně prochází jakýmsi ,,trápením"?!

Kluci, holky... vše je to konec-konců na jedno brdo...

Upřímně... ty víš?... nebo ,,víš", že o tebe nestojí, protože je to celkem podstatná věc a možný bod odrazu...
Tak nebo tak mě mrzí čím si procházíš :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama