Tik Tak

3. ledna 2017 v 21:51 | Smokie |  Téma týdne
Každému z nás bijí hodiny. A můžeme je slyšet úplně všude - když slyšíme vodní kapky dopadat na hladinu vody, slyšíme je ve smíchu svých blízkých ale také, když jsme o samotě. Tehdy je slyšíme nejvíc. A tehdy také bijí nejrychleji. Proto je důležité se zvednout a jít kupředu. Můžeme si vybrat - buď budeme krásná květina ve váze na stole, bezpečně ukrytá před krutým světem, nebo nezkrotný strom, který se vypíná k obloze.


Seděla v rohu pokoje a třásla se. Sama nevěděla, jestli zimou, nebo strachy. Možná to mělo na svědomí víc věcí.
Místnost, ve které se krčila, byla bílá a úplně prázdná. Oslnivě bílé stěny jen zdůrazňovaly její naprostou samotu a opuštěnost, ale jedna z těch stěn byla jiná. Musela být jiná, protože ani vlastně nebyla.
Čtvrtá stěna se otevírala do prostoru, který vždy jen z dálky pozorovala. Promítal se za ní noc střídající se se dnem, krásné pláže, velká města a bujné pralesy. Tak ráda by se vydala do onoho prostoru, který ji vždy tak fascinoval.
Ale mělo to jeden háček.
Vlastně jich bylo víc.
Přibližně tak několik stovek.
Po podlaze místnosti byly rozesety špendlíky. Tak nepatrné, titěrné a někdo by je možná nazval i roztomilými, ale přesto ostré jako břitva.
A její kůže byla tak jemná, hladká a ničím neporušená. Byla bledá skoro jako stěna o kterou se opírala a modré oči se dívaly ven. Viděla lidi. Věděla, že jsou stejní jako ona, ale zároveň byly tak odlišní.
Měli spoustu jizev. Na rukou, tvářích a někdy i na srdci. Ale přesto žili.
Chodili si sem a tam, smáli se a žili svůj život tak jak chtěli.
Vždy když kolem nějací procházeli, objala si pevněji kolena rukama, vztyčila bradu a byla pyšná na svoji krásnou, neporušenou pokožku. A takto i zůstala - neporušená, krásná, ale uvnitř bez života.

Byla jako květina vypěstovaná pro to, aby lahodila očím - ve váze se vyjímá a dává na odiv své okvětní lístky, které zůstanou navždy neporušené. Dokud neuschnou a neodumřou a nakonec je někdo nevyhodí.
Kdežto kolemjdoucí - ti byli jako stromy. Zasazené tak, aby bránili sami sebe v nepřízni počasí a osudu, aby se vypořádali sami se sebou a překonali všechny nástrahy, které je čekaly. Měli spoustu jizev nejen na těle, ale i uvnitř a přesto žili a vypínali se k obloze, protože se chtěli dostat ještě výš.

Lidé tady na světě nejsou proto, aby zemřeli téměř jako noví. Musí žít svůj život tak jak ho nejlíp dovedou, rozdávat úsměvy a snášet křivdy, které přijdou ať už to bude jejich vlastním přičiněním nebo ne. Pohyb - to je důkaz života.
Nezůstaňte sedět v rohu pokoje.

Smokie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zugundaprostekunda zugundaprostekunda | Web | 3. ledna 2017 v 21:59 | Reagovat

Kvůly tobě nejsem první v seznamu lydí co právě napsaly na téma týdne, protže sy akorát přydala tu svojý sračku ty mrtko! Počkej vihejtim tvůj blok tak že ti sem ani vlastní máma nevleze

Budu se těšyt na tvou náfštěvu, napsala som noví šlánešek :-) :-*

2 svet-helgy svet-helgy | E-mail | Web | 3. ledna 2017 v 22:09 | Reagovat

a možná to ani hodiny nejsou! Když to tiká, neznamená to, že na zdi visí hodiny, na to bacha!

Jinak dobré přirovnání, a máš hezkou češtinu :-)

3 Smokie Smokie | Web | 3. ledna 2017 v 22:12 | Reagovat

[2]: Děkuju moc ;) A děkuju za připomínku :D

[1]: Hmmm... chvilku jsem přemýšlela, ale nechci tady být vulgární... ale máš dobrej styl jak se lidem vnutit xD

4 zugundaprostekunda zugundaprostekunda | Web | 3. ledna 2017 v 23:14 | Reagovat

[2]: dík, s češťyny mam maturytu

5 Smokie Smokie | Web | 4. ledna 2017 v 7:28 | Reagovat

[4]: Vím, četla jsem tvůj blog :D líbí se mi tvůj hejterskej přístup, obdivuju tě za to, že na to máš koule :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama