Sen 6.díl

13. ledna 2017 v 13:28 | Smokie |  Povídky
Lidi, nejsem nějak pověrčivá nebo tak, ale pro jistotu, abych nic nepodělala přidám dneska radši jen další dílek Snu. Zatím měl docela ohlas, takže doufám, že se vám bude líbit i nadále ;). Pomaličku pro vás připravuji novou povídku i když tahle se zdaleka nechýlí ke konci, jen bych ráda věděla, jestli máte radši moje smyšlené příběhy, nebo byste si pečetli nějakou fanfiction. Určitě dejte vědět v komentářích ;).


"Nemůžeme ho tu jen tak nechat." Vzlykla Ruth a Maxe opět zamrazilo. Nedokázal se otočit a podívat se na mrtvé tělo na gauči. Ruth si složila ruce na klínu a pak sklonila hlavu.

Poté co přijeli, se jim podařilo nepozorovaně propašovat do pokoje Robovo mrtvé tělo. Jiná možnost jim v této situaci nezbývala a tak museli nechat Roba na Gauči a odjet. Někam daleko odsud.

A už se nevrátit. Ruth přemýšlela o tom, že se nejspíš ocitla v nejhorší noční můře. Uvědomovala si svoji chybu a tohle byla cena za to, že poslechla toho muže. Znovu si otřela hřbetem ruky slzy a jako z dálky slyšela Maxovo šramocení v bytu. Balil jen ty nejnutnější věci. Peníze, nějaké oblečení, doklady, jídlo. Ruth sklopila pohled ke svému k prasknutí napěchovanému batohu, který se jí válel u nohou. Nemají kam jít, a přesto chtějí někam vyrazit. Ale nejvíc ji trápil odchod ze známého prostředí, bude muset hodit za hlavu školu, kamarády i Emmu. Zatřepala znovu hlavou, jako by tu myšlenku chtěla vypudit z hlavy, ale v tom se ozval Max. "Ruth, měli bychom jít." Ozval se potichu, stále zády ke gauči. Přikývla a malátně se zvedla. Vědomí, že všechno to, co je kolem ní opouští právě teď a tady zatlačila do koutku mysli, jako by jen jela k nějaké kamarádce na přespání. Ani si nevšimla, že překročila práh a zabouchly se za ní dveře.

Když se z toho podivného transu probrala, byli už na schodech dole v přízemí paneláku. Nepozorovaně vyšli z vchodových dveří a tichý zvuk motoru zazněl ztichlou ulicí.

"To se vám trochu nepovedlo." Uchechtl se velice známý hlas. Ruth se chviličku nedokázala zorientovat, ale jakmile uslyšela ten hlas, všechno jí ihned došlo. "Ty zkurvysyne!" zařvala a vyběhla proti postavě v tmavé kápi, která se na ni posměšně dívala svýma studenýma očima. Když už byla na dosah paže, narazila na nápor vzduchu - jakoby před mužem byla neviditelná stěna.

Spadla na záda a vyrazila si dech. Před očima se jí zatmělo, ale přesto viděla rudě. Zoufale se pokoušela zvednout se ze země a minimálně plivnout muži do tváře. Jenže se jí nedařilo postavit se na nohy. Při každém pokusu jí podkluzovaly nohy a lokty měla celé od krve, když se snažila zvednout alespoň horní polovinu těla. "Nechápu co jsi na mé zprávě nepochopila," začal muž a Ruth agresivně zavrčela. "Měla jsi přijít sama, myslel jsem, že je to dost jasné. Škoda, takový mladý hoch…" kroutil muž hlavou, jako kdyby byla prvňáček, který si nedokáže správně uklidit pouzdro. Ten tón ji naštval ještě víc, pokud to bylo vůbec možné. "A teď jste uprostřed ničeho a jediné co ti zbývá je tvůj drahý otec…" Zarazila se uprostřed pohybu a nastalo ticho. Slova zůstala viset ve vzduchu a Ruth se pomalu ze země podívala na muže. "Jak to myslíš?" zeptala se. Muž nic neříkal, jen se tajemně usmál a jakoby z dálky se ozýval hrozný rachot, který postupně sílil a sílil…

Ruth otevřela oči a první co uviděla, byla dálnice. Se sténáním se celá rozlámaná posadila jakž takž rovně na zadní sedadlo a potichu zvedla hlavu. V zrcátku šla jasně vidět Maxova ztrhaná tvář. Kruhy pod očima jasně signalizovaly, že nespal celou noc a opuchlé oči mluvily samy za sebe.

Až teď si Ruth plně uvědomila vážnost situace. Nemají peníze, střechu nad hlavou ani nikoho, kdo by jim pomohl. Polkla naprázdno a ozvalo se hlasité zakručení v žaludku. Neměla na jídlo ani pomyšlení, ale věděla, že s prázdným žaludkem daleko nedojde a ještě k tomu nic nevymyslí. ,,Maxi, nemohli bychom někde na chvilku zastavit?" řekla chraplavým, unaveným hlasem. Max neodpověděl, ale jakmile uviděl první odbočku, vydal se po klikaté cestičce vedoucí do zaprášeného městečka, kdesi uprostřed ničeho.

Ruth tipovala, že jsou pravděpodobně v jiném státě, ostatně, USA. Chvilku se rozhlíželi po výlohách obchodů stojících u prašné cesty, ale brzy jim do oka padla jedna hospoda. Mohla to být taky dost možná restaurace, ale ve zdejším prostředí nepůsobila zrovna luxusním dojmem. Ale na koupi jídla to bohatě stačilo. Kamínky pod gumami zaskřípěly, když Max zaparkoval kousek od vchodu do putyky a jakmile vyšli, ovál je horký vzduch.

U příjemné starší paní se silným líčením si oba objednali nějaký hamburger, colu a s tímto usedli ke stolu. Celou dobu oba neřekli ani slovo a při jídle koukali do prázdna. Ruth měla chvilkami pocit, že se jí jídlo v ústech mění na prach a pití jí nepomáhalo zahnat žízeň. Znovu si vybavila hrůzy včerejší noci a ani si neuvědomila, jak ji strašně pálí oči. Max na tom byl snad ještě hůř. Pár dalších stolovníků se po nich otočilo, ale poté co je Ruth sežehla pohledem, ztratili zájem o dva neznámé poutníky.

Zvedla oči k televizi, která rámusila přes celý podnik a donutila se alespoň částečně poslouchat právě vysílané zprávy. Z ničeho nic se na obrazovce objevila reportérka. To by nebylo až tak nevšední, jenže stála před domem, který Ruth a Max včera v noci opustili.

Ruth spolkla sousto a dál se napjatě dívala.
Věděla, co v televizi odvysílají, věděla, že našli Roba. Max zpozoroval nervózní Ruth hypnotizující obrazovku, a když se letmo otočil, aby se podíval, rychle se zase obrátil zpět. Zakryl si oči dlaněmi, jakoby před tím chtěl mermomocí uniknout.
Když ukázali zakryté tělo, které vezou do policejní dodávky, nedokázala se dívat. "Jdu si odskočit." Oznámila tiše Maxovi. Ten ale vůbec neregistroval, že Ruth odchází od stolu a tiše hleděl na jeho desku.

Ruth se zamkla v kabince, sedla si na záchodovou desku a tiše se rozvzlykala. Děsila ji prázdnota, nejistota, kterou měla před sebou. Pak si vzpomněla na ten sen. I když nechtěla, přinutila se přemýšlet, co by mohla pro sebe a Maxe udělat. Otec.
Zavrtěla hlavou, aby tu myšlenku vypudila z hlavy. Nechtěla se s ním potkat, už jen proto, že je s matkou opustil, ta se potom zdekovala za svým milencem do Evropy a nechala Ruth tady, s Robem. Neviděla ho roky, bylo by divný, kdyby si k němu teď jen tak nakráčela. Ale podvědomě věděla, že jinou možnost nemá a že 'divný nakráčení' bude muset jít v této situaci stranou.

Teď ještě vymyslet způsob jak ho najít, zamračila se. V tom ji něco napadlo. Je tu jeden člověk, na kterého se může spolehnout a který dokáže snad všechno na světě. Zvedla mobil a vyťukala pár čísel. Nejdřív se ozývalo jen pípání, a když to ta osoba konečně zvedla, spustila se na ni lavina slov. "Uvědomuješ si vůbec, jak se o tebe bojím?! Co se stalo včera? Co se stalo Robovi a kde do prkna jsi?! Máš pro to vůbec nějaký vysvětlení?!!" zařvala Emma do telefonu a Ruth trochu ucukla. "Promiň. Možná se nějakou dobu nevrátím domů…" začala Ruth smutně a Emma soucitně ztichla. "Ale potřebovala bych od tebe laskavost." Oživla Ruth a úplně vycítila, jak Emma zpozorněla. "Potřebovala bych, abys našla Harolda Darrella."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama