Smoking Chimney na Blog.cz

Znáte Erica Blaira? Jo, taky jsem ho do této chvíle neznala. Na začátku roku 1928 se usadil v jednom špinavém hotelu v Paříži a pokoušel se živit jako spisovatel. Bohužel mu to ale moc nevycházelo a jeho zásoba peněz se postupně tenčila. Byl bez práce, uprostřed Paříže a zoufale potřeboval najít práci a tak zašel za svým starým ruským (kulhavým) přítelem, se kterým se nějakou dobu protloukal.

Společně našli práci v jednom luxusním hotelu, ale ukázalo se, že pozlátko a uhlazenost je zde jen záležitost hostů. Nebylo se čemu divit, protože skoro každý hotel v té doby byl v 'zákulisí' špinavá díra s otřesnými pracovními podmínkami pro zaměstnance a nehorázně povýšeným šéfem. Peníze sice na tehdejší dobu nebyly až tak špatné, ale 16ti hodinová pracovní doba Ericovi moc nevyhovovala (i když tehdy to bylo normální) a tak se rozhodl společně se svým ruským přítelem Borisem z hotelu odejít.

Později se ocitá jako plongeur* v jiné restauraci v Paříži, ale je to jako z deště pod okap. Pracuje ještě o dvě hodiny navíc a nemá takřka ani čas na jídlo. Zachrání ho až jeho přítel, který mu nabídne práci doma v Anglii, Eric by se měl starat o nějakého ochrnutého šlechtice.

Hlavní hrdina si tedy sbalí svých pět švestek a pluje přes La Manche do své domoviny, kde ale zjistí, že jeho mecenáš nečekaně odcestoval a on si bude muset ještě tři týdny vystačit sám se sebou.

Stává se anglickým tulákem, což je prakticky vzato dnešní bezdomovec. Přespává v útulcích, kupuje si ten nejlevnější čaj jaký může a jelikož nemá na tabák, sbírá ohořelé špačky z chodníku.

Když už se jeho zaměstnavatel konečně vrátí a on dostane práci, sepíše své zážitky z Francie i Anglie a vydává je pod pseudonymem George Orwell.

Ano, pochopili jste správně, tato kniha je autobiografickým dílem, podle mého dost povedeným. Líbí se mi, jak autenticky popisuje různé zážitky a příhody, prostě, při čtení poznáte, že to opravdu zažil. Tohle by se totiž nedalo jen tak popsat, kdybyste se v onom světě nepohybovali.

Hlavně se mi líbí, že své postřehy prokládá i různými návrhy, jak by se mohlo chudobě předejít, jak by na tom stát mohl ještě vydělat a podobně, ale na konci úvahy je vždy pomyslný povzdech nad lidskou leností. I kdyby totiž své návrhy předložil někomu výše postavenému, který by s tím teoreticky mohl něco udělat, věděl, že se nikdy jeho ideje nedostanou dál než do fáze snění. Přišlo mi to velmi skličující, když to jen tak čtete večer v posteli, pak knížku zaklapnete a nejdete hned spát ale ještě chvilku přemýšlíte... Zjistíte, že ono by to vlastně i fungovat mohlo.

Ty návrhy nebyly totiž vůbec špatné, ono by to možná i stálo za zkoušku. Ale pak se naskýtá otázka: Kdo by to všechno zrealizoval? Kdo by to zaplatil? Komu by se proboha chtělo platit za tuláky a chromé podivíny, kteří přišli o domov? No jasně, nikomu. A to je hlavní problém.

Jinak, určitě si knihu přečtěte, myslím, že by každému mohla rozšířit obzory a pomohla by mu se na věc podívat z trochu jiného úhlu pohledu. A v mnoha pasážích se pobavíte, i když, ve vícero příkladech se budete s hnusem odvracet. I tak to stojí za to.

Poroučím se.

*plongeur - zaměstnání v tehdejší době typické ve Francii, něco jako poslíček, umývač nádobí a posluhovač v jednom, zároveň nejnižší hodnost na hierarchickém žebříčku v restauraci