Sen 4.díl

24. prosince 2016 v 8:30 | Smokie |  Povídky
Další dílek Snu je tady, sakra, doufám že to alespoň někdo čte... i kdyby ne, tak to sem dám. Mám tu povídku napsanou už mega dlouho a jsem na ni docela pyšná. Ale víte co je dneska? Štedrej den, kdo by to nevěděl, S, ty si úplně tupá. Doufám že náležitě lenošíte a čumkáte na filmy jak se sluší a patří. Já jako obvykle vyžeru půlku ledničky, vychlastám něco k tomu (takže zlatý prase uvidím tak jako tak) a budu se válet na posteli. Potom se narvu do džín a kabátu, půjdu na mši a pak si konečně rozbalím ty boží dárky, co mi určitě naši koupili. Nepochybně. Užijte si Sen.


,,Prosím, Robe!" ,,Už ti po několikáté říkám, že ne! Přestává mě to bavit!" zvýšil hlas Robert a otočil se na Ruth, která se pokoušela o psí oči. Díky kruhům pod očima to ale spíš vypadalo jako zfetovaná chobotnice. Rob zakoulel otráveně očima a popadl další krabici s knihami. Vydal se na své vlastní nákupy a tak jako vždy domů donesl jen knihy a žádné potraviny. Max ho pokaždé rozzuřil tím, že se musí naučit žrát papír, ale na klasickou literaturu nebo na poezii by to chtělo nějakej upgrade.

,,Robe prosím, jen tenhle večer!" zaškemrala znovu Ruth, když kolem ní s krabicí v ruce procházel do pokoje. ,,Co si od toho slibuješ?!" štěkl Rob a vstoupil do jeho a Maxovy ložnice.
,,Já nevím, prostě to chci zkusit!" zasvítily jí očka v naději, že se bude vyjednávat. Tato světýlka byla ale velmi rychle uhašena, protože si uvědomila, že za to Rob určitě něco bude požadovat. Co to bude? Snídaně do postele? Nová PC hra? Týdenní zásobu sladkostí?
,,Tak fajn…" ušklíbl se Robert, ,,Ale nebudeš po mně chtít čtyři měsíce kapesné!" vykřikl s notnou dávkou emocí a zabodl jí ukazováček do špičky nosu. Ruth byla pár vteřin v šoku, ale pak zděšeně uskočila a chytila se za hlavu.

ŽÁDNÉ PENÍZE = ŽÁDNÝ CIGÁRA

,,To si děláš srandu!" zaječela stále ještě šokovaná Ruth. Rob nasadil úsměv 'Ha-ha-teď-tě-mám-pod-palcem' a stál uprostřed pokoje, jako kdyby byl sám Napoleon na vítězném poli plném mrtvých. V tomto případě by se místo mrtvol po zaneřáděném koberci válely prázdné krabičky cigaret.

,,Buď ráda. Musíš si říkat, že to děláš pro svoje plíce." ,,Vypadám snad na to, že chci se svými plícemi něco dělat?" otočila se na něj značně otrávená Ruth, ale Robertovi se to podařilo naprosto geniálně zamluvit. ,,Takže, kam a kdy chceš jet?" zeptal se, zatímco ukládal oba díly Anny Kareniny do poličky. Ruth se podivila, že takovou profláklou klasiku doma už dávno nemají, ale hned navázala na Robovu otázku.

,,Potřebovala bych být večer na starém molu v přístavu…" zamumlala a Rob se zasekl uprostřed pohybu. ,,Co potřebuješ večer na molu? Hemží se to tam divokými psy a feťáky." namítl a zamyšleně pokračoval v ukládání knih do už tak přeplněných polic. ,,To neřeš… Stačí, když mě tam odvezeš a počkáš na mě třeba za rohem, nebo tak. Nic víc nepotřebuju." zamlouvala to zase okatě Ruth a Rob si toho byl až moc dobře vědom. Pro tentokrát to ale nechal být, chtěl vědět, co z toho nakonec vyleze a pro jednou se chtěl nechat překvapit.

,,Když jinak nedáš…" zabrblal si Rob nenápadně pod svým strništěm a sledoval šťastnou Ruth, jak vychází z ložnice a míří do svého malého pokojíčku. Když tam dorazila, tak za sebou zavřela dveře a sedla si ke stolu. Z jednoho šuplíku vylovila opotřebovaný sešit - šly na něm vidět léta používání a listování se na něj projevilo zrovna tak. Ruth ho otevřela přesně v prostředku. Mezi ostatními čmáranicemi a črtami se přes celou stránku táhla vznešená postava muže oblečeného do splývajícího hávu, takového, který mají buddhističtí mniši.

Vždycky se jí zobrazoval strašně nejasně, až v poslední době si ho vůbec poprvé prohlédla. Došlo na změny. Vzala do ruky gumu a celý obrázek vygumovala. Na stránce po něm nezbylo takřka nic, až na žmolky z gumy a občasné vynechané čárky. Pak vzala do ruky tužku a začala pomalu, ale jistě črtat. Zprvu se jí pod dlaněmi formovalo jen jakési nic, ale postupně kresba nabývala tvarů a stínů, až byl poznat muž. Muž, oděný do černého splývavého hábitu, s holou lebkou odrážející světlo a děsivě světlýma očima, které ve vás najisto četly jako v knize.

Po hodině nepřetržité práce byl obrázek hotový, tak Ruth tužku odložila a protáhla se na židli jako kočka. ,,Ruth, není už čas?" ozval se z kuchyně Robův hlas. Koukla na hodinky a málem vyletěla z kůže - ani nezpozorovala, že už je půl deváté.
Popadla bundu a vrazila do kuchyně, přičemž vyburcovala i nevinného Maxe, který právě večeřel. Nebrala na nikoho ohledy a oba dva je surově vykopla z bytu, až si málem Rob zapomenul vzít klíče od auta.

V bytě zavládlo ticho. A v tomto tichu na stole ležel obrázek, který jako by měl nějaké spojení s tím, koho představoval.
,,Vidíš někoho?" ,,V téhle tmě vidím s vypnutými světly úplný hovno!" odsekl podrážděně Rob a Max maličko znervózněl. Neměl rád, když byl Rob naštvaný, zvlášť, když u toho byla i Ruth. Většinou se strhla hádka, která neměla konce, protože oba nebyli schopní přiznat porážku i kdyby je to mělo zabít. Prostě katastrofa.

,,Proč tu vůbec musíme lapět? Můžeme se jít porozhlédnout, ne?" namítl konstruktivně. Jeho návrh se ale nesetkal se souhlasem ani odporem, prostě zůstal viset ve vzduchu jako pach zkaženého jídla. Když se nedočkal žádné reakce, tak si stáhl okýnko a zapálil si, zatímco ti dva zírali s rozšířenými zorničkami do tmy noci. Občas se ozvaly nějaké zvuky, ale to byly jen sem a tam pobíhající krysy, nebo malé šelmy, které je lovily.

,,Ehm, můžu se zeptat?" zašeptal teatrálně Rob. ,,Koho vůbec vyhlížíme?" obrátil se na Ruth, která nasadila svůj typicky otrávený výraz. ,,Prostě vyhlížej nějakýho chlápka v hábitu, případně jeho další kámoše…" odpověděla vcelku lhostejně a zase se přilepila na okýnko auta. ,,No počkej, to vám to ani trochu nesmrdí?" zeptal se jich podezřívavě Max. ,,Nope." odpověděli jednohlasně a Maxík svěsil hlavu. ,,Že jsem se vůbec ptal…" zašeptal a smutně si popotáhl z cigára.

,,Hele, tam jsou nějací borci… A dokonce odpovídají tomu tvýmu popisu." Řekl zničehonic Rob a zabodl ukazováček kamsi do tmy. Když se Ruth podívala pozorněji, tak spatřila celkem čtyři vysoké postavy oděné do stejných rób, jakou měl muž v jejím snu.

,,Takže se mi to nezdálo jen tak…" zamumlala si spíš pro sebe a co nejtišeji vystoupila z auta. ,,P-počkej!" zavolal za ní Robert a už vysedal z auta. Max si v klidu dál kouřil, když oba zašli do tmy začínajícího mola. Pomalu vystoupil a chystal se zamáčknout špaček do mezery v dlažebních kostkách, když ho naprosto paralyzoval zvuk výstřelu…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MagicChrisMas MagicChrisMas | Web | 24. prosince 2016 v 12:06 | Reagovat

Sen. :)
Přeju ti Krááásné, veselé a kouzelné Vánoce. :) Magicmax

2 Smokie Smokie | Web | 25. prosince 2016 v 13:21 | Reagovat

[1]: Tobě taky a děkuju ;)

3 studentsky-zivot studentsky-zivot | Web | 25. prosince 2016 v 16:34 | Reagovat

Mohla by som ťa poprosiť o vyplnenie tohto dotazníka týkajúceho sa mobilného telefónu? :) Ďakujem docs.google.­com/forms/d/e/1FAIpQLSc2Ille-c0opFWuGIkaLnMrrOgI4GkIPYtglYvRUS6UVeADcw/viewform

4 MagicChrisMas MagicChrisMas | Web | 25. prosince 2016 v 20:52 | Reagovat

[2]:: Díky: :)
Určitě si zasloužíš aby se tvé povídky dostali úspěch.

5 Smokie Smokie | Web | 25. prosince 2016 v 22:31 | Reagovat

[4]: Tím si nejsem úplně jistá, ale díky :D Dneska přidávám ještě něco menšího. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama