Jako pes

19. prosince 2016 v 10:53 | Smokie |  Knihy
Deprese a rozpolcenost. Jo, přesně tak by se doslova pár slovy dala popsat tato útlá knížka o padesáti šesti stranách, jejímž autorem je pražský hudebník Filip Topol. Kupodivu mám jeho díla celkem ráda, vždycky si u toho oddechnu a tím, že píše právě takhle zvláštně ze mě všechno špatné vyplaví.


Kniha obsahuje tři autobiografické povídky, které ztělesňují jakési autotovy specificlé strachy. V první povídce se setkává se ztělesněným alkoholem, postrachem lidstva a pokouší se ho dosti neúspěšně vyhnat ze svého života i z pražských ulic. V druhé povídce se setkáváme s jeho bývalou láskou Annou, která má sice manžela a dvě děti ale stejně spolu stále komunikují. A v poslední povídce se setkáváme s autorovou vášní - Mozartovou hudbou. Topol je jeho velký fanoušek a Mozart ho doprovází v těchto osamělých dnech.

Abyste úplně pochopili atmosféru, která knížku doprovází, tak byste si ji museli jedině přečíst. Jinak nemáte šanci to pochopit ani za milion let.
Topol zemřel roku 2013, myslím, že spáchal sebevraždu nebo se upil k smrti, ale to nemám potvrzené. Nicméně, vůbec bych se tomu nedivila, protože z jeho knih ta melancholie přímo sálá.
Přestože je to depresivní jak prase, vřele knihu doporučuji. Když si najdete jeden určitý způsob jako já, kterým nebudete ty depresivní věci přijímat ale naopak odbourávat, poznáte dílo jednoho ze skvělých lidí, kterým ale osud ani sláva moc nepřály.
Adios amigos.

Smokie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama