Prosinec 2016

Pink Floyd

31. prosince 2016 v 19:49 | Smokie |  My playlist
Tuhle skupinu jsem začala poslouchat celkem nedávno, i když jsem o ní věděla už věčnost. Nějak mě přestaly bavit nový skupiny a tak jsem se rozhodla vydat se pozadu. No, doufám, že se vám budou líbit stjně jako mně, užijte si to ;).
High Hopes

This year in nutschell

29. prosince 2016 v 3:54 | Smokie |  Výkřiky do tmy
No... co na to říct. Kdybych to vzala kolem a kolem, tak musím přece jen říct, že to byl další proflákaný rok. Nicméně, prošla jsem si za tu dobu dobrým i zlým, poznala strašně moc nových lidí a zažila spoustu věcí. Byla jsem na spousta nových místech a hlavně co, myslím, že tento rok se mi podařilo jedno z mých největších předsevzetí - jakžtakž rozdávat radost kolem sebe. No, ale ještě víc věcí se posralo, co si budem nalhávat :DD

Miska rýže

25. prosince 2016 v 22:36 | Smokie |  Povídky
Ouky. Dneska přidám něco z trochu jiného soudku.. k téhle povídce bych jen chtěla říct, že ji mám napsanou už delší čas a vztahuje se k anime Bleach, konkrétně k Hueco Mundo Arcu. Pravděpodobně toho moc nepochopíte, pokud jste toto anime neviděli, ale vřele ho doporučuji a chci říct, že je to hlavně příběh o zmatku v citech. Měli bychom se rozhodovat podle srdce a ne podle toho, co je nám pohodlnější. Ale znáte to... lidi jsou už takoví.

Sen 4.díl

24. prosince 2016 v 8:30 | Smokie |  Povídky
Další dílek Snu je tady, sakra, doufám že to alespoň někdo čte... i kdyby ne, tak to sem dám. Mám tu povídku napsanou už mega dlouho a jsem na ni docela pyšná. Ale víte co je dneska? Štedrej den, kdo by to nevěděl, S, ty si úplně tupá. Doufám že náležitě lenošíte a čumkáte na filmy jak se sluší a patří. Já jako obvykle vyžeru půlku ledničky, vychlastám něco k tomu (takže zlatý prase uvidím tak jako tak) a budu se válet na posteli. Potom se narvu do džín a kabátu, půjdu na mši a pak si konečně rozbalím ty boží dárky, co mi určitě naši koupili. Nepochybně. Užijte si Sen.

Nákupáci

21. prosince 2016 v 1:02 | Smokie |  Myšlenky
Ježiš, hlavně si nemyslete, že budu jen další v řadě blogerů, kteří si stěžují na to, jak je dnešní doba materialistická a neduchovní. To ale neznamená, že si to nemyslím. Jen mi přijde, že už je to děsně ohraný téma, zvlášť teď před Vánocemi, kdy všichni jen lítaj po nákupních centrech a zoufale se snaží sehnat dárky pro svoje blízké na poslední chvíli. A víte co? Ani se jim moc nedivím...

Jako pes

19. prosince 2016 v 10:53 | Smokie |  Knihy
Deprese a rozpolcenost. Jo, přesně tak by se doslova pár slovy dala popsat tato útlá knížka o padesáti šesti stranách, jejímž autorem je pražský hudebník Filip Topol. Kupodivu mám jeho díla celkem ráda, vždycky si u toho oddechnu a tím, že píše právě takhle zvláštně ze mě všechno špatné vyplaví.

Parov Stelar

18. prosince 2016 v 10:34 | Smokie |  My playlist
No jasně, zrovna já a elektroswing. Divili byste se, ale je to tak. Parov je jedním z mých nejoblíbenějších DJů a když hraje ještě takový boží věci? Je jasnej. Navíc, s jednou z mých dobrých kamarádek na něj jedeme do Brna, ale až příští rok v říjnu. I tak jsme ho musely zarezervovat už teď, protože má turné po Evropě a bývá to beznadějně vyprodané. No, už nebudu žvatlat, poslechněte si něco lepšího ;)
All Night

Trochu blbý dny

17. prosince 2016 v 23:32 | Smokie |  Výkřiky do tmy
Jo, upřímně se za sebe stydím.
Nemám omluvu ani výmluvu, kterou bych mohla použít. Nebyla jsem tu prostě proto, že se mi články psát vůbec nechtěly a neměla jsem absolutně žádnou inspiraci.Navíc se na mě všechno najednou sesypalo jako lavina a můj sociální život šel totálně do kytek. Moje potenciální šance na partnera zmizely v nedohlednu a já se potácím všude možně jako mrtvola.

Začalo to nevině, asi tak, když se blíží pololetí. Učitelé se najednou proberou ze zimního spánku a uvědomí si, že musí nějak doplnit ty díry co nám žákům chybí v průměru. Po Vánocích bychom to ale už URČITĚ nestihli, proto se musí psát milion písemek na trilion různých témat. Proč ne, že jo?

Do toho taneční, záverečná, šaty, trénink nějakých těch tanečků abyste ze sebe neudělali absolutního vola. Klasika, no. Mimochodem, na polovinu tanců jsem nakonec nešla (dobře, tak jenom na polku a valčík, protože nás tam bylo na miniaturním prostoru šedesát párů a já nechtěla absolvovat žádnou sebevražednou misi dřív než týden před maturitou) a pro jistotu jsem se pojistila sklenkou vína. Chápete, aby to potom šlo líp.

A do toho všeho se zhroutil můj milostný život jako domeček z karet. Už tak minimálně půl roku jsem zamilovaná do jednoho kluka. No, nebo jsem spíš byla. Trávili jsme spolu docela dost času na mý poměry a bylo to všechno fajn. Až do tý zpropadený závěrečný. Nevím proč jí nadávám, nakonec bych jí asi měla být vděčná. Uvědomila jsem si totiž díky ní, že náš milej zlatej je totální a beznadějnej suchar.
Jo, to asi trochu přeháním a vím že to není všechno, ale po delší diskuzí s mojí mamkou, která je spíš moje nejlepší kamarádka, jsme usoudily... že jsem na něj prostě moc velkej živel. Je možný, že by to fungovat mohlo, ale já jsem prostě příliš temperamentní a on příliš ušlápnutej. Potřebuju někoho, kdo se dovede uvolnit a užívat si.
Nakonec jsem ale i celkem ráda, že jsem to zjistila.
Takovej předčasnej dárek k Vánocům.

Smokie